Ruské požadavky směřují jen k zajištění bezpečnosti ruského lidu, aniž by kohokoliv dalšího ohrožovaly

Když se jednalo o sjednocení Německa, zaujali F. Mitterand, francouzský prezident, a M Thatcherová, předsedkyně vlády Velké Británie, dva klíčoví hráči v Evropě, zcela negativní stanovisko ke splynutí dvou německých států v jeden. V tomto smyslu působili i na M. Gorbačova, tehdejšího generálního tajemníka KSSS, který již však dříve podal Němcům nejen prst, ale i celou ruku.

A tak zásluhou Gorbačova se Německo sjednotilo. Jednou ze základních podmínek tohoto sjednocení byl ústní slib určitých vedoucích státníků Západu, že NATO se nebude rozšiřovat dále na východ. Tehdy i my, v Československu, jsme dokonce pevně věřili, že po rozpuštění Varšavské smlouvy zanikne i NATO. Dojde ke světovému odzbrojení a k míru. Prezident Havel, tehdy jako světlonoš nového pořádku, dokonce tlačil i na zrušení zbrojovek u nás, zvláště na Slovensku. Slováci mu to nikdy nezapomněli. Ale kdyby zůstalo jen u zbrojovek, nebyla by to velká tragédie. Ale postupně došlo známými způsoby k zániku většiny našeho těžkého průmyslu. Vývoj pokračoval i dále a dnes nemáme jedinou českou banku, pojišťovnu, dokonce i vodu nám zprivatizovali.

Mírový život ve společném evropském domě se nekonal. Naopak! Začalo natovské Drang nach Osten. NATO došlo až k ruským hranicím. Tam dělá přehlídky, cvičí, soustřeďuje vojsko. Tyto posuny jsou provázeny stále silnější rusofobii, která tvoří základ válečnické propagandy.

Rusko tedy pouze žádá, aby NATO se stáhlo ze zemí východní Evropy, která by tak byla prostá raketových základen, jaderných zbraní a útočných armád. To je požadavek, za této situace, pochopitelný, racionální. Rusko je připraveno dokonce k jednání, která by vedla ke „zrušení nepřátelství“ mezi Západem a Ruskem a nastolení vzájemných přátelských vztahů spolupráce.

Putin tedy nenavrhuje nic převratného. Jen se snaží oživit dřívější slib západních politiků, že NATO se nebude šířit od německých hranic dál na východ. A to je vše. Pokud si návrhy, požadavky Ruska alespoň trochu promyslíme, můžeme dojít k závěru, že požadavky Ruska jsou oprávněné. Dokonce věříme, že Rusko Ukrajinu nenapadne, pokud ona nevyšle svá vojska na Donbas a Krym. Pak Rusko bude muset odpovědět. Nebude to však ruská agrese, ale obrana území, kde žije převážně obyvatelstvo ruského původu.

Ještě věříme, že svět se hrozící válce, třeba na poslední chvíli, vyhne. Válka pro miliony lidí by znamenala smrt, mír pak život.

Dr. O. Tuleškov